deník recepčního aneb moje bývalá práce

Pro začátek: jedná se o hotel pod Pražským Hradem, který má 18 pokojů, z toho 3 apartmány. Je to rodinný podnik a hotel je přímo ve vlastnictví nezávislého provozovatele. Je nás zde 6 stálých zaměstnanců (4 recepční a dvě pokojské, + dva externí pracovníci – údržbář a řidič. V přízemí je restaurace, kam chodíme na jídlo a se kterou si občas různě vypomáháme, ta ale není naše, ač dříve bývala. Teď jí majitel pronajímá a podle slov starých mazáků tady to je hodně znát na kvalitě a stylu spolupráce s hotelem. Jak se to zhoršilo.Pracoval jsem tu rok.

Jinak je to psaný jako deník co jsem si psal tak po různu, jak byl čas a nálada, nějak to nenavazuje.

neděle 12.4.2008

Dneska se mi vůbec nechtělo vstávat. A to mám před sebou 24. hod. směnu. Snad nebudoulidi v noci moc otravovat. Tenhle víkend to na baráku docela žije, mimo jiné tu máme svatbu z USA a do noci denně paří. Včera prý přišel bratr ženicha ve 4 ráno, kopal do dveří a hledal svůj pokoj. Nakonec ho J. donesla do jeho pokoje skoro na zádech a oblečeného uložila. No občas je u nás veselo. Ale to spíš výjimečně.

Dorazil jsem, předali jsme si s J. pár informací a rozbitou židli na recepci a rozloučili se.

Během dopoledne průběžně lidi odcházeli, jeden Španěl sháněl adaptér, ale já mu zprvu rozuměl "a docter", tak jsem mu dal vizitku na Doktora nonstop, tak se smál. Mezitím přišel taxikář a zkontroloval si rezervace transferů. U jednoho chybělo číslo letu, což on nemá rád a které potřebuje, aby v případě zpoždění letadla měl podle čeho ho shánět. Koukám že nejsem jediný kdo to dělá blbě. Odpoledne přijel taxikář pro židli a vzal jí k jednomu známému svařit. Jinak odpoledne proběhlo celkem bez problémů, večer všichni vyrazili do města. Po osmé jsem se natáhnul na gauč, pustil si dokument o globálním oteplování a dal si pivo. Kolem jedenácté se vrátili všichni svatebčané, a kupodivu nebyl nejmenší problém. O půlnoci přitáhl španělský pár, přesně na čas jak slíbili, zlatíčka. To už jsem se chystal spát a ještě čekal na dva bratry – Američany. Po chvilkách jsem usínal a budil se hučící lednicí a nervozitou, kdy se ti dva vrátí, protože navíc nechali klíče na recepci. Mezitím jsem občas kontroloval maily a chvíli si psal s jedním chlapíkem co u nás bude v květnu bydlet. Přišli asi v pět ráno a že potřebujou drobné na taxi. No to jsem neměl (drobné jsou obecně u nás docela problém) a tak jsem mu půjčil 1500 s tím že mi to vrátí jen co ráno rozmění. A nebál jsem se že by neměl. V 6:30 přišel jeden svatebčan a chtěl taxi. Tak jsem volal taxikářovi, jestli může jet a domluvili jsme se s ním i s hostem že za půl hoďky přijede.

A rovnou přivezl i židli. Ještě spočítat kasu a otevřít pekaři, co u nás nechává pečivo pro restauraci a už tu byla naše slečna managerka. Měla dost blbou náladu, takže uvítání nic moc. Normálně je ale v pohodě. Mimo jiné mě zkritizovala za jednu rezervaci, kterou jsem potvrdil bez expirace karty, jen s číslem, že nepřijeli a nemůže se to ani stáhnout. V 8:05 jsem už byl venku na sluníčku a jel kvetoucím centrem na Anděla nakoupit a pak už na Barrandov na bus a dom. Dopoledne se mi nechtělo ani moc spát tak jsem pařil TT Deluxe, kterého přítelkyně Stáňa šikovně stáhla z netu. Zato odpolene jsem to zalomil a spal až asi do sedmi do večera.

Takže toť první zápis. Pokračování zase ve středu.

Den 2.

Ráno jsem opět střídal K. To se člověk hned cítí líp když střídá s někým, s kým se dá v celku mluvit a kdo ze všeho nevyšiluje. V noci opět byla pařba, ještě brutálnější než dny předtím, protože tu noc slavil jeden Švéd 50 a chtěl si to užít. A jak je známo, severské národy pijou nadoraz, zvlášť když to je skoro zadarmo. Za to za co se doma dostane do nálady, by si tady všech 10 lidí nebo kolik jich tu je, uhnalo skoro otravu...

Ale zpět k práci.

Ráno po snídani odjížděla jedna češka a chtěla fakturu pro firmu. O chvíli později jsem měl první nájezd. Ofiko je sice až od 12: 00, ale když je pokoj připravený, tak není důvod je nechat na ulici.Starší pár z Izraele, umí jen rusky a poprvé někam vyjeli. Po krátké instruktáži o pražské MHD a popsání cesty na Václavák jsem s nimi nakonec šel rozměnit (ve směnárně jim nerozuměli, či co) a koupit lístky. Pokojská zatím hlídala recepci. Za 5 min. jsem byl zpět, vyřídil pár emailových rezervací a už přišel borec z vedlejšího hotelu jestli k nám nemůže dát pár lidí asi za 14. dní. Volno je, ale za kolik? Chtěl 79EUR (potud ok,), ale 20% provizi. Tak jsem naháněl sl. managerku, ale až jsem se s ní spojil, zase nebyl chlapík. Nakonec přišel sám a domluvili jsme se. Pak přišla babička a donesla mi nějaké věci pro mámu chvilku jsme povídali a já mezitím odskakoval k mailům a k lidem, co si zrovna vymysleli. Každou chvíli jsem musel nahánět pokojskou překládat, protože já "negavarim parusky" a většina baráku zase neumí jinak než "parusky". Když se to trochu uklidnilo, skočil jsem si dolů pro jídlo. To jsem zbaštil kupodivu v klidu u Odpadlíka a potom jsem měl ještě chvilku na internet, kde jsem hledal auta. Vyrušil mě jenom jeden nájezd. Kolem třetí přišel Izraelec. Chvíli jsme se snažili dorozuměta že se nemůže dovolat domů, tak jsem mu hledal volačku. Pak přijela parta Litevců (opět jen rusky hovořící) a že mají dva doubly (pokoje pro pár). Jenže ty jsme neměli (už když přišla rezervace tak jsem si tehdy říkal, že když to je rodina, že jim společná koupelna vadit nebude. A že teda dostanou apartmán se dvěmi místnostmi a výhledem na Hrad. To se jim nelíbilo, takže jsem naháněl zase slečnu managerku. Ta byla ve škole a nemohla mi vzít telefon, tak jsme jeli přes sms. Mezitím jsme s pokojskou vymýšleli, jak to vymyslet, aby byly spokojení. Nakonec dostali 2 apt. na celou dobu pobytu bez stěhování.

Ještě pár příjezdů, domlouvání se o čaji, které jsem nakonec vyřešil konvicí na pokoj a už bylo 7 hodin a na chvilku se stavila Stáňa a donesla mi autoatlas z knihovny, abych si mohl nastudovat cestou domu trasu výletu do Cvikova přes Terezín + nějaké užitečné informace.

Pak už jenom pár příchodů a odchodů, vyplnění registrací s ruskou babičkou, příchod norské holčičky, co silou medvědí otevírá naše supertěžké historické dveře, na kterých se většina lidí musí houpat, aby je vůbec otevřela (to trošku přeháním, ale těžký jsou fakt dost) , převzetí klíčů a výkazu pokojské, chvilka odpočinku a hurá dom.

Pondělí

Ráno jsem vracel půjčené auto + byla ucpaná Strakonická, takže jsem do práce přijelskoro o půl hodiny později. Psal jsem K., kterou jsem měl střídat, že nestíhám, ale dělala sl. managerka – ta mi o chvilku později volala, kde jsem. Docela spěchala dom – měla za sebou 48 hod. bez přestávky. Tak jsem dojel, předali jsme si službu a hurá pracovat. Dneska byl docela klid – jenom 2 odjezdy + jeden člověk platil předem. Akorát jsem jednomu Slovákovi vrátil moc peněz, které jsme mu předtím omylem stáhli z účtu za nedojezd – on totiž odhlásil noc, ale méně než 24hod. předem, takže bychom to správně stahovat měli, ale bylo to blbě. No nic. Den rychle utíkal, byl jsem na netu a zkoumal nabídky prácea hledal další autopujčovny a porovnával je, podíval jsem se na Odpadlíka, i zdřímnout jsem si stihl:).

Kolem páté přišla jedna slečna na internet s vlastním krásným červeným notebookem.

Večer přišla J. – 5 hodin po vyndání stehů po operaci. Snad se ve zdraví počká rána.

Neděle

Tak jsem se zase konečně dostal zase ke psaní. Takže trochu rekapitulace – Středa – nic výjimečného. Čt – volala mi sl. M, že jsem někdy v únoru stáhnul peníze z kreditkya pak znova cash. Věc se měla pravděpodobně tak. Hostovi se nelíbil náš platební kurz, rozčiloval se, znervózněl mě, zaplatil cash a odešel. V PC jsem to vystornoval ale už jsem neposlal peníze zpět. A teď přišla reklamace. Tak jsem dostal ultimátum – jedna chyba a konec.

Tak pátek byl ve znamení hledání jiné práce – ostatně změnu jsem plánoval, ale až tak na podzim, ale uvidíme. Proč to neurychlit a neodejít třeba za měsíc se ctí. Odpověděl jsem na pár inzerátů a v po něco obvolám.

Pá – nic zvláštního, jenom Jitce byla špatně tak jsem se bál aby přežila do rána.

So – pokojská mi přinesla ochutnat velikonoční koláč – pravoslavné velikonoce jsou až teď. N. z kuchyně mi donesla jídlo až na recepci:))). Odpoledne si parta z Anglie nakoupila sušenky, kondomy a různé drobnosti, dali je do krabice, tu si jeden pověsil na krka vyrazili po hospodách prodávat. Ceny – plně smluvní. Byl jsem první zákazník – koupil jsem si malý balíček Ferrero, ať mají radost. Prý se vrátili v šest ráno a vše prý prodali. Odpoledne nám taky přivedli od sousedů z vedlejšího hotelu dvě slečny za 120EUR/noc – o 50EUR víc než je naše akční momentální cena, to ale oni vědět nemusí. Takže se Krupka pěkně napakuje:).

I když spíš to je dorovnání dluhů – od vedle slíbili 1 apt. na víkend a ten nepřijel, tak aspoň tak. Jinak nic výjimečného.

Neděle – dnešek.

Dopoledne odjíždělo docela dost lidí a stavoval se u mě taxikář a zkoumal přílety. Dnes celkem pohodový den, J. volno svědčí – chodí jen do práce a je to na ní hrozně znát.

Odpoledne odjížděli naši prodejci z Anglie a nechali mi nějaké drobné. A chtěli svoje taxi, které se ale o 20min. zdrželo. Tak snad stihnou let. Ji. mi udělal skvělou svíčkovou a dokonce ji nazdobil brusinkovou omáčkou. :)).

30.4. středa

Je krásné teplé slunečné odpoledne a většina lidí jede někam slavit čarodějnice. Já jedu do práce. Střídám Sl. M., má relativně dobrou náladu a téměř okamžitě odjíždí na Dobříš. Já chvátám objednat jídlo než mi dole v restauraci zavřou. Ač mají mít ještě hodinu otevřeno, kuchař už má vše vypnuto ale něco mi prý udělá. Mám steak s hranolky, super. Kuchař jde telefonovat na recepci a vykecává se skoro 5 minut. Dávají Hříšný tanec II., tak jím s talířem na klíně a koukám. Občas někdo projde ven nebo dovnitř, ale nic nechce. Kolem desáté pokračuju Občanským Judem a přichází dva týpci na jednu noc. Nechtějí dbl. že prý nejsou teplí, tak je narychlo dávám na jiný pokoj. Tam nemají ručníky, tak je opět stěhuju, tentokrát na twin s výhledem. Stejně by se už dneska neprodal. Postupně se všichni dobří holubi vracejí, jen ti dva noví pánové přicházejí před sedmou ráno. Samozřejmě bez klíče, takže zvoní. Noc je v klidu, je teplo, poprvé spím celou noc bez deky. Občas se budím. Úplně vstávám v 7.15, opláchnu se, uložím jednu rezervaci co přes noc přišla a do které se mi uprostřed noci nechtělo, koukám na horoskopy a net, před osmou pouštím pokojskou a později i A. Pár minut po ní přichází majitel s dcerou a výplatami a bere si tržbu. Jdu ji na pár hodin zdřímnout a pak znova do pracovního procesu. Kdyby K. neměla přijít, nepřišla by ani sl.M a měl bych 24h v kuse při plném hotelu a 7 odjezdech a nájezdech. Takhle si to krásně rozdělíme. Spím do 10:20 a jedu do Tesca pro model kamionu a něco k jídlu na víkend. Model nemají, ale mají skvělý francouzský salám. Vracím se a hned kasíruju, objednávám transfer, měníme pokoje. Přicházejí z hotelu od vedle a objednávají pokoj. Nakonec i ten někam nacpeme. Jinak máme komplet plnej barák. V poledne se těm chlapům nechce opustit pokoj a ohánějí se tím, že mají rezervaci na další dvě noci a patří k jedné velké skupině co má dneska přijet. Jiná CK, jiné jméno... No nakopat. Po poledni odjíždějí tři stařenky a ještě pár lidí. Konečně se dá po recepci zase normálně pohybovat. Všude byly totiž kufry.. Před třetí jsem obědval, dřív dole neměli čas.

Potom už byl klid, tak jsem si srovnal příjezdy, vyřídil pár rezervací, přijely dva lidi a užtu byl Gardfield v TV. Celken nerušeně jsem dokoukal. S titulky přišli dva Talianci, tak jsem je dal do kompu a čekal na další lidi. Ještě má přijet jedna italská rodina a 14 lidí od těch dvou chlapů. Trochu jsem se natáhnul, pustil si hudbu, napsal do kroniky výlet se Zdeňkem a mámou do Hřenska a od sedmi koukal na Olzu. To už mě střídala K. a hurá domů políbit Stáňu pod rozkvetlou třešní...

Tak se po delší době opět vracím k deníku.

Dnes 27.9. mám 24hodinovou šichtu. Mám radost, protože kolegyně co mě střídá chodí na denní studium a nebere normálně denní, ale dnes jde někam zapařit tak je trochu změna.

Dopoledne bylo celkem v pohodě, přečetl jsem si noviny a koukal na TV, lidi courali na snídani a občas se někdo na něco zeptal. Jeden host si u mě nechal pohledy abych mu je poslal domu do Švýcarska. Před polednem odjížděla parta z Moravy, docela v pohodě lidi, ale za kamarády bych je rozhodně neměl. Celý den coural taxikář, ale míň než obvykle. Kuchař měl zase kecy kolem jídla, taky nic neobvyklého. Ale ani jsem na něj moc nečekal – dnes asi jen půl hodiny. Skoro rekord. To se překonává. Z oběda jsem moc neměl, protože akorát všichni najížděli, takže jídlo stálo dole a pak jsem se ani v klidu nemohl najíst, takže jsem guláš jedl úplně studenej. Aspoň že se dá recepce zatím vytopit, loni to bylo drsný, měli jsme tady tak 15 stupňů max, než jsme dole v restauraci prosadili, aby nám pustili topení. Restaurace totiž nespadá pod hotel, majitel restauraci pronajímá. Jinak momentálně máme jen 3 volné pokoje.

Odpoledne jsem si šel dolu pro moučník a prý mi nic nedají. To se mi stalo poprvé.Odpoledne jeden host co ráno odjíždí platil, abychom se s tím ráno neotravovali a koupil si broušenou karafu. Jinak nic zvláštního. Před osmou mi z restaurace donesli snídaně pro 6 lidí na ráno pro Rusáky co odjíždí na exkursi a nestíhají to normálně. Klasická, velmi chudá snídaně, 2 krajíce chleba na osobu, 1 malé máslíčko, "Aro" jogurt, 1 marmeláda a trochu šunky a sýra. Ani kafe nedávají. Aspoň ten džus. Ještě jsem musel po baráku shánět podnos, abych to měl lidem jak donést a připravit konvice na horkou vodu na patro, jinak bych to už nepobral.

Večer jsem se koukal na 7 let v Tibetu, o reklamách přepočítal kasu, vzal si něco málo co tam bylo navíc, něco málo navíc tam nechal a psal si s pár lidma na icq. Dal jsem si trochu burčáku, tak do půl jedný poslouchal hudbu a šel si zdřímnout. Pořád ale courali lidi. V půl třetí přišla kolegyně z pařby a šla si lehnout na služební/nouzový pokoj. Ve tři přišla jedna Němka že se jí ztratil brácha ve městě, že se ještě nevrátil, že šel s kamarádem. Tak jsem jí uklidňoval že určitě někde chlastá a taky že jo, přikulhali kolem čtvrt na pět. V půl páté přišel Slovák z ulice s tím, že si chce odpočinout, tak jsem ho poslal na poslední volný pokoj. Říkal jsem mu že tady nemůže parkovat, ať si to dá na automaty, něco brblal, moc jsem mu nerozuměl, a nakonec nechal auto před hotelem. Tak jsem zvědav, jak to dopadne. Nedával jsem ho ani do kompu, třeba z toho něco bude pro nás s kolegyní a pokojskou. V pět jsem budil lidi na odjezd, v šest pro ně přijel taxikář a po něm pekař. Ty jejich rohlíky taky stojí za prd. Udělal jsem papírování kolem odjezdu, trochu posnídal a šel si ještě na chvilku dáchnout

Den poslední.

Dneska byly rozbité pro změnu dveře od recepce. Údržbář prý přijde až bude mít čas, ale dneska to prý rozhodně nebude. Už o tom nějakou dobu ale prý ví, tak snad brzo. Jde sem z chodby zima.

Dnes byl opravdu klid, skoro by se jeden začal nudit. Ale jen proto, že pořád coural taxikář a nechtěl jsem před ním dělat věci, které jsem potřeboval. Jako třeba psát deník. Takže jsemakorát vystřídal kolegyni, přihlásil se do systému, pokecal s pokojskou, zkontroloval si plán na dnešní den (jen jeden nájezd, jinak nic), poslouchal Kabáty, podíval se na jeden film na DVD, přečetl si noviny a už tu byl oběd. Čekal jsem větší vstřícnost, poté co jsem tu strávil rok a dělám poslední den. Nic se v chování personálu nezměnilo, akorát mi kuchař popřál aby se mnou to zasraný letadlo spadlo. Jinak nic. Ani žádná specialitka nebyla, no nic. Odpoledne jsem koukat na TV a přišla na návštěvu babička a pak i Stáňa. Ta nakonec odcházela po deváté. Kouknul jsem ještě na bednu, trochu se prospal, ráno otevřel pekaři, pak přišla nová paní co po mě bude dělat (je starší a docela zkušená, tak jsem zvědavý, jak dlouho v tomhle pelechu vydrží). Pak už přišla naše slečna managerka, převzala po mě směnu, rozloučili jsme se, řeka že zápočťák mi pošlou, a já vyrazil do ranního velkoměsta.

Shrnutí

Práce v tomhle hotelu byla zajímavá a ze začátku dosti náročná, měl jsem opravdu co dělat. Práce na recepci opravdu není pro každého, ani na malém hotelu. Je to hodně o komunikaci, pečlivosti, dobré vůli a schopnosti dělat víc věcí najednou a pak to zpětně umět projít, vyznat se v různých systémech a způsobech rezervací, placení atd. a především o improvizaci.

No, ze začátku mi to moc nešlo, takže jsem získal docela blbou pověst, kterou se mi až do konce nepodařilo pořádně zlomit. Hodně to bylo tím že jsem dělal denní jen já a naše slečna managerka (o noční je práce daleko míň a je méně náročná) a taky tím, že řada věcí byla zmatená a nejasná a spoustu věcí jsem musel dělat, aniž bych tušil jak. Vše jsem se učil za pochodu pomocí inteligence a improvizace. Ne, že by mi holky neradily a nepomáhaly, ale když jsem skoro denně něco nevěděl nebo udělal blbě, moc se jim to nelíbilo. Přesto mi daly šanci a nechaly si mě tady. Taky jsme si moc nesedli s taxikářem kvůli velmi odlišné maskulinitě. Jinak vztahy byly vlažné, ani kamarádství, ani nepřátelství či problémy. Krom Kuchaře, se kterými ale nevycházel nikdo. Anglicky jsem se tady taky moc nenaučil, zato trochu rusky. Již na jaře jsem už s Rusákama vesele komunikoval sám až na pár výjimek. Sice jen v tom nejnutnějším, ale ubytovat jsem je uměl + popřát dobrou noc, dobré ráno, rozloučit se a tak.