Hovory s Bohem - Neale Donald Walsh- výcuc z knihy

Bůh k nám nehovoří skrze slova, ale skrze myšenky a vnější události.

Poslouchej mě všude. Kdykoli budeš mít nějakou otázku, věz, že jsem na ni již odpověděl. Pak se podívej kolem sebe. Mou odpověď můžeš najít v nějakém již napsaném článku, v nějakém kázání, které bude brzo proneseno, ve filmu, který se právě natáčí, ve slovech, která ti řekne tvá milovaná nebo v setkání s úplně neznámým člověkem. Má pravda je přítomna v šepotu větru, v bublání potoka, ve hřmění bouře. Má pravda je dotek země, vůně lilie, teplo slunce, přitažlivost měsíce.

Má pravda – a tvá největší pomoc v době nouze – je tak strašlivá jako noční obloha a tak důvěřivá jako mumlání novorozence. Je tak hlasitá jako tlukoucí srdce – a tak tichá jako naše společné nadechnutí.

Nikdy tě neopustím. Nemohu tě opustit, neboť jsi můj výtvor, má dcera, můj syn, můj cíl a mé...

Já.

Přijď ke mně kdykoli a kdekoli budeš postrádat klid, kterým jsem.

Budu tam.

S pravdou.

A světlem.

A láskou.

Hovořit neznamená komunikovat. Kdykoliv se snažíme hovořit jeden ke druhému – slova nás začnou omezovat. City jsou jazykem duše.

Nejvyšší myšlenka je vždy ta myšlenka, která obsahuje radost. Nejsrozumitelnější jsou ta slova, která obsahují pravdu. Nejvznešenější pocit je ten, kterému se říká láska.

Radost, pravda, láska.

Tyto tři pojmy jsou zaměnitelné a jeden vždy vede ke druhému. Nezáleží na jejich pořadí.

Správná modlitba není prosbou, nýbrž vyjádřením vděčnosti. Prosba "já chci" přivádí pouze chtění, nikoli výsledek.

Každá modlitba bude vyslyšena do té míry, do jaké jí věříte.

Jestliže tedy o něco žádáte a prosíte, zdá se, že máte mnohem menší šanci dosáhnout toho, co si myslíte že chcete, neboť řídící myšlenka za každou vaší prosbou říká, že nemáte to, co si přejete. Tato řídící myšlenka se stává vaší realitou. Jediná řídící myšlenka, která může překonat tuto realitu, je víra, že Bůh vám poskytne vše, co potřebujete a oč ho požádáte. Někteří lidé takovou víru mají, ale je jich velmi málo.

Veškeré lidské bytí stojí na dvou emocích – lásce a strachu. Tyto dva body – alfa a omega – umožňují existenci systému, kterému říkáme relativita.

Bez těchto dvou bodů – dvou protikladů, by nemohla existovat žádná jiná myšlenka. Když se zřekneme své nejvyšší lásky, která nás přitom neustále obklopuje, vítáme svůj největší strach.

Bůh nás učí tohle: Když si zvolíte činnost, která vychází z lásky, pak se vám podaří víc než přežít., víc než zvítězit, pak se vám podaří víc než dosáhnout úspěchu. Pak poznáte nádheru toho, čím skutečně jste a čím můžete být a budete šťastni a naplněni. Neposlouchejte druhé, poslouchejte především svůj vnitřní hlas. To je náš největší učitel a největší pravda.

Největším tajemstvím života je, že život není procesem objevování, ale procesem rozvzpomínání

(protože již vše známe) a procesem tvoření a prožívání toho, co již známe. Sami sebe neobjevujeme, sami sebe tvoříme. Proto se snažte zjistit, čím jste, snažte se stát tím, čím chcete být.

Vidět je něco jiného než zakoušet a prožívat.

Vše živé má jediný cíl – prožívání vrcholného štěstí.

Nemůžete poznat, co je vysoké, dokud nepoznáte, co je nízké. Nemůžete poznat lásku, dokud nepoznáte nenávist. Nemůžete poznat, čím jste, dokud jste se nesetkali s tím, čím nejste.

Neodsuzujte všechno, co na světě považujete za špatné. Spíše se ptejte sami sebe, co vy považujete za špatné a co chcete udělat, abyste to změnili.

Nehledejte odpovědi ve vnějším světě, místo toho se ptejte své duše, kterou část svého já chci poznat při této katastrofě? Kterou stránku své existence chci projevit? Neboť všechny události se prezentují jako příležitosti k tomu, abyste se lépe poznali, na něco se rozvzpomenuli a rozhodli se být tím, čím jste a čím chcete být.

Neodsuzujte cestu, kterou si zvolili druzí. Nezáviďte. Nelitujte. Nevíte, co duše považuje za úspěch a co za neúspěch. Neznáte všechny souvislosti, příčiny a oběti.

Neposuzujte a neodsuzujte, neboť nevíte, proč a za jakým účelem k něčemu došlo.

Až budete obklopeni temnotou, nezapomínejte, čím jste. Jste světlem, součástí boží energie – lásky.

Kdyby lidé cítili hlubokou odpovědnost za svět, stal by se mnohem lepším.

Události ve světě jsou vytvářeny společným vědomím lidstva. Kolektivně a individuálně vytváříme život a dobu, ve které žijeme, abychom se mohli vyvíjet.

Nemůžete změnit vnější událost (neboť byla vytvořena všemi a vy nemáte dostatečně vyvinuté vědomí, abyste mohli individuálně změnit to co bylo vytvořeno kolektivně), a proto musíte změnit svůj vnitřní vztah k této události.

Bolest je důsledkem úsudku, který jste si o něčem vytvořili. Odstraňte úsudek a bolest zmizí.

Peklo není někde venku. Peklo je prožitek nejhoršího možného výsledku vašich rozhodnutí a činnosti. Je to přirozený důsledek všech myšlenek, které popírají Boha nebo to, co čím jste.

Peklo je opakem radosti. Je to nespokojenost. Znamená to vědět, čím jste, ale nezakoušet to.

Můžete si dělat, co chcete, a nemusíte se bát odplaty. Bude však dobré, když si uvědomíte následky. Ty ponesete vždy. Následky jsou prostě tím, k čemu vede aplikace přírodních zákonů. Veškerý život funguje ve shodě s přírodními zákony.

Viděli jste někdy něco dokonalejšího než je sněhová vločka? Její složitost, symetrie, její shoda se sebou samou, její odlišnost od všeho ostatního – to vše je záhadou a zázrakem, nad nímž žasneme. Jestliže Bůh může tohle udělat se sněhovou vločkou, co si myslíte, že může udělat s celým vesmírem?

Svůj život si nevybíráme předem. Můžeme si však vybrat lidi, místa a události, problémy a překážky, příležitosti a možnosti, z nichž vytvoříte svůj život.

Nemyslete se, že duše ztělesněná v těle, kterému říkáme omezené, nedosáhla svého plného potenciálu, neboť nevíte, čeho taková duše chtěla dosáhnout. Neznáte její program a záměry.

Svůj život vytváříte svým myšlením. Vaše myšlenka je rodičem, který dává vzniknout všemu.

Čeho se nejvíc bojíme, to nás bude nejvíc pronásledovat.

Myšlenka je tvůrčí. Strach přitahuje energii podobného druhu. Neexistuje nic než láska. Láska je nejvyšší realita. Pocit lásky je naším prožíváním Boží existence. Láska je vším co je, co bylo a co bude. Když vstoupíte do absolutna, vstoupíte do lásky.

Náš život se rozběhne, jakmile se k tomu rozhodneme. Abychom to mohli udělat, musíme věřit a prožívat. Chcete, aby se váš život opravdu rozběhl? Změňte svou představu o životě. O sobě samých. Přestaňte hledat. Začněte tvořit. Od této chvíle si začněte představovat, jaký byste chtěli, aby byl. Odstraňte každou myšlenku, slovo nebo čin, který nesouhlasí s vaší představou.

Pro lékaře nebo zdravotní sestru je smrt neúspěchem. Pro přítele nebo příbuzného je smrt katastrofou. Pouze pro duši je úlevou – vysvobozením. Největší dar, který můžete dát umírajícímu, je nechat ho zemřít v pokoji.

Nespokojenost a úzkost pochází z toho, že neposloucháte svou duši. Uvědomte si, co chce vaše duše, a řiďte se podle toho. Přestaňte zapírat sami sebe. Řiďte se tím, co chce vaše duše.

Ovládat vlastní myšlenky není tak obtížné jak se může zdát. Vše je otázka kázně a záměru. Prvním krokem je naučit se uvědomovat si své myšlenky, přemýšlet o tom o čem přemýšlíte. Když se přistihnete, že přemýšlíte o něčem negativním, začněte přemýšlet znovu. Když jste sklíčení, když jste v těžkostech, přemýšlejte znovu. Máte – li dojem, že se vám svět hroutí a je špatný, přemýšlejte znovu.

Žít bez očekávání – to je svoboda.

Nikdy se ničemu nebraňte. Jestliže si myslíte, že to svým odporem odstraníte, zamyslete se nad tím znovu. Pouze to posilujete. Všechny myšlenky jsou tvůrčí.

Uvědomujte si, co a proč děláte, co máte a čím jste, a ptejte se, jestli to slouží vám nebo vy tomu.

Smyslem života je tvořit to, čím jste, a pak to poznávat a zakoušet.

Tvůj život je vždy výsledkem tvých myšlenek. Včetně těch negativních.

Žehnejme každému vztahu a považujme jej za vliv, který formuje to, čím jsme.

Když milostné vztahy selžou, je to proto, že jste do nich vstoupili z nesprávného důvodu. Většina lidí navazuje milostné vztahy s úmyslem spíš něco od nich získat než do nich něco přinést. Účelem milostného vztahu je rozhodnout se, kterou část svého já chcete vyjádřit, nikoli kterou část druhého můžete získat.

Smyslem milostného života není mít druhého člověka, který naplní náš život, smyslem je mít člověka, s nímž můžeme sdílet svůj plný život.

Naším nejdůležitějším vztahem musí být vztah k našemu já. Nejdříve se musíme naučit uznávat a milovat své já. Musíme považovat své já za požehnané, abychom mohli za požehnané považovat i druhé.

Svou spásu najdete ve svém jednání, nikoli v jednání druhých.

Mistři neztrácejí rozvahu v situacích, které považují za katastrofální. Mistr žehná katastrofě, neboť Mistr si uvědomuje, že ze semene katastrofy (a všech zkušeností) vyrůstá jeho já.

Vše, co děláme pro sebe, děláme pro druhé. Všechno, co děláme pro druhé, děláme pro sebe. Je to proto, že my i druzí jsme jednou bytostí.

Ty i tvá partnerka byste měli mít nějaký cíl. Jestliže se oba vědomě shodnete na tom, že cílem vašeho života je tvoření příležitostí, nikoli závazku – příležitosti k růstu, k sebevyjádření, k povznesení vašeho života na vyšší úroveň, k odstranění všech nesprávných myšlenek a ke konečnému sjednocení s Bohem skrze spojení vašich duší – jestliže uděláte takový slib – pak váš vztah začne velmi dobře.

Naše mysl je plná myšlenek, které pocházejí ze zkušenosti druhých. Velmi málo myšlenek je založeno na našich vlastních zkušenostech.

Místo abys říkal "chci úspěch", říkej "mám úspěch" či "úspěch přichází". Myšlenka CHCI vytváří pouze CHTĚNÍ, nikoli výsledek.

Důležité je i sebeujištění, že se tak skutečně děje.

Nejlepším ujištěním je vyjádření vděčnosti a ocenění. "Bože, děkuji ti za to, že jsi mi přinesl/přinášíš úspěch.

Nemusíte nic.

Chcete – li být mužem, co živí rodinu za každou cenu, pak milujte svou práci, neboť vám umožňuje vytvářet vaše já. Chcete – li být ženou, která vykonává nenáviděnou práci, aby se uživila, pak svou práci milujte, neboť posiluje vaši představu o sobě samé. Každý může milovat všechno, jakmile si uvědomí, co a proč dělá.

Nikdo nedělá nic, co nechce dělat.

Všechny nemoci vznikají ve vaší mysli.

Hned po nenávisti jsou starosti tou nejhorší duševní aktivitou. Dělat si starosti nemá smysl. Je to plýtvání duševní energií. Vyvolává to biochemické reakce, které škodí tělu. Vaše zdraví se zlepší, jakmile si přestanete dělat starosti. Starosti si dělají lidé, kteří nechápou, že jsou ve spojení s Bohem.