šumava

Mise: Šumava

Termín: 25. - 28.10. 2008

Zázemí: http://sumava.net/uady/

Den 1: Praha - Železná ruda - Špičák - Černé jezero - Čertovo jezero - Ruda

Den 2: Ruda - Srní - Vydra - Vchynicko tetovský kanál - Srní - Ruda

Den 3: Ruda - Gross Arber - Arbersee - Zwiewel - Ruda

Den 4: Ruda - Ruda - Kvilda - Jezerní slať - Chalupská slať - Praha

Náročnost: střední

Tahle akce byla trochu specifická, jeli jsme dvě party na stejné místo, ale každá měla jiné představy o způsobu vedení akce. Takže: Parta A: já, Stáňa, Tom, Eva, Olina a Míla jsme jeli do pensionu autem, veřili si v kuchyňce a na obědy chodili do restaurací, Parta B (Wanaca a Višňák) jela vlakopěšky a spala pod širákem. My ostatní to teda děláme normálně taky tak, měli jsme i vánoční akce pod převisem a Silvestr v teepee, ale protentokrát jsme zvololi pohodlí. Po troše bloudění jsme našli ubytování (opravdu ubytování v soukromí, úplně normální domek v normální ulici na kopci) a ubytovali se. Bydleli jme v apatrmánu ještě s jedním mladým párem, ale moc jsme se nevídali, všichni jsme byli pořát pryč. Hned jsme vyrazili na výlet na na Špičák. Nahoru jsme se vyvezli lanovkou (krásná, levná, historická, Tom je fandalanovek a měl k ní krátkou přednášku). Nahoře jsme si zamávali s wanacou a Vašňákem, co hrdě s batohy šlapali dolů, ani na nás nepočkali, až u jezer. na pičáku jsme si zašli na rozhlednu, Míla si udělal pár profifotek, ohřáli se v restauraci a hurá za předvojem. V černém jezeře jsme lovili padesátník a zkoušeli, kdo udrží nohy dýl ve vodě. Pěkně zasyčelo jak jsme je ponořili. Pak jsem se málem neobul. Pak jsme společně zamířili k čertovu jezeru. Poprvé jsme Wanece nedýchali na záda, ale ona nám, Však si taky táhla pořádnou krosnu a my jeden batůžek dohromady s vodou a peněženkama. Na rozvodí jsme vylezli na sloup a koukali do kraje. U druhého jezera se Wanaca s Višňákem trhli a my zamířili usínajícím lesem do údolí. Dorazlili jsme hladoví akorát se setměním a začali se shánět po něčem k snědku. V celé Železné rudě ale chcípnul pes tak jsme přistáli v takové divné pizzerii. Najedli jsme se dobře a ráno se kupodivu všichni probudili a nikdo se neotrávil.

Druhý den jsme jeli na Vydru. Míla cestou zjistil že mu nebrzdí auto, takže jsme měli za úkol se vrátit do tmy. Těžký úkol, aspň pro nás. Jen jsme vyšli, začali jsme, jak jinak, jíst. Sluníčko svítilo, šlapali jsme krásnou krajinou... Vydra je krásná řeka. Stavovali jsme se u Vydríska z večerníčku v hospodě, ale nakonec jsme se zaplácli jen polívkama a hranolkama dohromady na chuť. Ani se neukázal rošťák. Aspoň jsem si koupil pohled. To jsem neodolal. Od Vydríska jsme pokračovali podél proudu až na Antýgl, velmi známé turistické místo, o kterém jsem v životě neslyšel. Tam se trhnul Míla s Olinou, kterým už bylo jasné, že kdyby se drželi naší trasy, za světla by se nevrátili, a v pokoji nás opustili. A to na Šumavu docela jezdím.Tam se trhnul Míla s Olinou, kterým už bylo jasné, že kdyby se drželi naší trasy, za světla by se nevrátili, a v pokoji nás opustili. Od Vydry jsme šli poidél Kanálu a říkali si, jak by bylo super ho jet na lodích. Nejlíp na voru, stylově. Nakonec jsme i jeden oběvili, ale byl moc těžkej:-((. Další návrh byl vzít to autem (Tom má SUV), ale usoudili jsme, že je jednak moc daleko a jednak by to se to nelíbilo ani kanálu, ani autu. Hned jak jsme se vrátili na barák, začali jsme vařit. Opět jsme velmi rychle odpadli.

Třetí den jsme jeli do Německa na Velký Javor, nejvyšší horu Šumavy. Protože jsme dlouho nejeli lanovkou:-)), vyjeli jsme si na Javor ulrtamoderní kabinkou. Zamávali jsme Alpám a hurá pěšky dolů. Stavovali jsme se ještě na slaťových jezerech a v aqaparku, ale měli už zavřeno. Tak aspoň sprcha na baráku. Večer jsme konečně trochu popili a neusnuli s botama na nohou.

Črvrtý den jsme vstávali dost pozdě, už nás vyháněli noví hosté. Rychle jsme zabalili a hurá na slatě u Kvildy. První den byla zima a deštivo. Naštěstí to dneska moc nevadí a ke slatím se to hodí. Jako první jsme navštívili jezerní slať s rozhlednou, kterou jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít. Eva se fotila jak padá z rozhledny, ale nakonec to vypadalo, že padá rozhledna a ne Eva. Koukali jsme na měření z místní meteostanice a mrzne tu i v červenci. Nic pro mě. Další slať byla Chalupská. Tady už byly i jezera, dloouhý chodníčeka naučná stezka o kašeliništích. Ještě poslední jídlo na Šumavě ˇjak jinak než šumavský bramborák) a dlouho odkládaná cesta domů.